Poslední kabriolet

Samson

1:Polykám nFasucho a zahřívá mě dC7ech,
říkám si:"TGmak už toho jednou provždy nC7ech,"
vždyť zase nFepřijde a budu si plC7ést
rafičky hGmodinek a ulice mC7ěst,
nikdy nic nFeřekne a nechce si čGíst,
když poštou pGmosílám jí za listem lCist,
a kdyby viděla, tak bude se smFát,
jak růže krCadený stGmrkám za kabC7át.
R:Poslední kFabriolet, DmohohBó, jsem já, a jC7e mi sto let,
jsem křeslo s tFíhou hosta, ohohDmó, od jedné sčBítám do stC7a,
poslední JFuan jsem DDmon, zvon zvoní "dBon-diri-dC7on"
a hvězdy nad mou hlGmavou střC7ídají levou-prFavou.
2:Zůstávám sám nad sebou v údivu stát,
z jakýchže dálek lze mít někoho rád,
někdo by plakal, jiný do něma pil,
někomu v počítači náhodou zbyl,
možná nás dělí jen pár směšných pater
a je to něco jako pravidla her,
vždyť každá víra staví do prázdna most,
a spadlých mostů - těch už bylo dost.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:30:40.908+00:00
Výsledky hledání: